Jsou situace, které očekáváte, na které se připravujete a dlouhou dobu je promýšlíte. A jsou situace, které se prostě přihodí a vy se chytíte hozeného lana a jen se divíte, kudy vás cesta vede.

Už poměrně dlouho mě baví artquilt, jeho nekonečné možnosti, spojení mixed media technik s prošíváním, kde meze určuje jen vlastní fantazie, síla jehly a kvalita stroje. Jistě, občas si odskočím k ušití nějakého polštářku, ale žádnou velkou věc technikou klasického patchworku jsem už léta nešila. Tedy, až donedávna.

Jako všechny větší události to začalo nenápadně, jedním e-mailem. Dostala jsem pozvánku účastnit se projektu nazvaného AMISH REIMAGINED pořádaného ve spolupráci International Quilt Muzeum v Nebrasce a Carrefour Européen Patchwork. Šlo o moderní ztvárnění klasické deky vybrané z kolekce muzea při použití podobných technik i látek jako na předloze. Tedy pevně daný rozměr díla (130 x 130 cm), jednobarevné látky, klasické šití topu se všemi zapravenými švy a hlavně žádné lepení, tisky a nedej příroda třeba vypalování nebo jiné divočiny. Pro mě to byl absolutní úkrok stranou.

Výsledek měl na první pohled jasně prozradit svůj zdroj inspirace, barevně i motivem. Týdny jsem promýšlela jak věc uchopit, jak ušít moderní "divočinu" na motivy klasiky nejklasikovatější tak, aby to bylo realizovatelné. Touto cestou bych chtěla poděkovat kamarádce Janě Lálové, která prokázala velkou trpělivost, krotila paniku v mé hlavě a ve výsledku mi naznačila směr, kudy bych do toho mohla jít. Příprava a následné šití mi trvalo skoro půl roku, nechtěla jsem nic uspěchat

Výsledek mého snažení byl poprvé k vidění v divadle v Sainte Marie aux Mines na 31. ročníku Carrefour Européen Patchwork. Dalších osm účastnic se s výzvou vyrovnávalo po svém a dlužno říci, že se ctí. I ony také samozřejmě řešily ve větší či menší míře "návrat ke kořenům", tedy od artu ke klasice, i když někde se prvky moderny a artu přece jen objevily. Překvapilo mě také, že originální amišské deky měly různý rozměr, od cca 90 cm do téměř dvou metrů, a rozhodně se vždy nejednalo o čtverce jako v mém případě. O to větší to musel být nárok na autorku a její fantazii.

Svůj quilt jsem nazvala "PUNK", protože je na rozdíl od původní inspirace neuspořádaný, divoký a bez pravidel. Svou cestu začal v malém francouzském městečku a další pokračování by mělo být za mořem, v samotném Intermational Quilt Muzeum University of Nebraska - Lincoln. Snad se tam neztratí. :-)

Vývoj a postup šití včetně výstavy v muzeu Sainte Marie aux Mines je zdokumentován ve zvláštním albu zde: https://photos.app.goo.gl/dWjR3rHrxZ9xj6Ub7